prázdny

Projevy nízkého sebevědomí a jak to napravit

Projevy nízkého sebevědomí a jak to napravit

17.02.2023 4 minutes

Vypadám hrozně. Nestojím za nic. Nikdo mě nemá rád. Stále se mi dějí špatné věci. Proč se to děje pořád mně? Proč nemůžu být šťastný? Nikdy se mi to nepodaří, jak jsem chtěl. Všechny mé vztahy jsou špatné. Každý mi vždy ublíží.

Říkáš si někdy tyto věty? Poznáváš se v nich? Míváš pocit, že se celý svět otočil proti tobě? Pokud ano, čti dál, protože pravděpodobně máš problém s nízkým sebevědomím, ale všechno se dá napravit.

Kde se ty pocity vzali? Pravděpodobně v prvních šesti letech tvého života. Většinou to způsobila prohlášení typu: Podívej se na sebe, jak vypadáš. Jdi pryč a vrať se, až budeš normální. Ano, oni se mají skvěle, mají peníze. Ale co my? Na nás se nemyslí? Hezky jsi to nakreslil, ale tady to máš špatně vybarvené. Podívej na Aničku, jak je dobrá.

Hra na dobré a špatné dítě

Co nám to tady zase přišlo za zlobivou holčičku, že se tak zlobí? My chceme zpět tu dobrou holčičku. A holčička pochopí, že rodiče nechtějí zlobivé děvčátko, které se zlobí, ale chtějí to dobré, které je vždy milé. A tak se holčička, která je naštvaná na celý svět, naučí potlačovat své emoce. I když se jí chce plakat, ona to vydrží a tady se jí dostane rodičovské lásky, protože ona se nezlobí a nepláče. Rovněž začne dělat věci, které vůbec nemá ráda, jen aby se zavděčila rodičům. To děvčátko ale vyroste a najde si prvního partnera. Ten se k ní ale nebude vůbec chovat hezky. Bude naštvaná, nebude se jí to líbit, ale chce, aby ji měl partner rád. Tak neprojeví emoce, nechá si všechno pro sebe, funguje podle jeho pravidel a večer, když ji nikdo nevidí a neslyší, pláče do polštáře. Je nespokojená a nešťastná a vůbec nechápe, co je špatně, protože v dětství to všechno tak krásně fungovalo. Připomíná ti to něco?

Naštěstí lidský mozek je geniální a tak, jak jsme se naučili něco v dětství, můžeme se naučit i v dospělosti. Má to i jednu velkou výhodu – můžeme se to učit vědomě!

Děláme věci bez radosti

Na jedné přednášce jsem zaslechla jednu velmi chytrou větu. Nauč se rozeznat, co je tvé a co je jiných. Tedy co chceš dělat ty a co od tebe chce okolí. Nebo máš zažité, že „se to tak dělá a musí“. Protože často děláme spoustu věcí, které nám nepřinášejí radost a nejsou nám ani nijak prospěšné. Jednoduše se to řekne a trochu hůře dělá. Ale mám pro tebe malé cvičení:

Vezmi si tužku a papír, nakresli si čáru. Začátek je tvé narození, konec je současnost. Vyznač si na čáře bod, kdy ses cítil nejlépe za svůj život a k tomuto bodu si dopiš odpovědi na otázky:

Co bylo tehdy smyslem mého života? Jaké byly mé priority? Jak jsem žil? Co bylo jinak? Co mi dělalo radost? Jak jsem se bavil? Jaké lidi jsem měl kolem sebe?

Zamysli se úplně nad každým detailem toho období – klidně i nad tím, jaká hudba se ti s obdobím pojí a odpověz si ještě na několik dalších otázek. Co ti z toho vyplynulo? Co z toho můžeš přenést úplně nebo částečně do aktuálního života? Co k tomu potřebuješ? Kdo nebo co by ti v tom pomohlo?

Každý jsme originál

A teď už je jen na tobě, abys začal dělat postupné kroky. Z minulosti lze čerpat mnoho. Zažili jsme už strašně mnoho situací a můžeme tak sami krásně sebe inspirovat. Protože recept na šťastný život známe jen my sami.

Já nebudu šťastná v životě mého bratra, tvá sousedka nebude šťastná v tom tvém. Každý jsme originál a každý máme jiné potřeby a priority. Jakmile je začneme opravdu poslouchat a jednat podle nich, jsme na nejlepší cestě k uzdravení našeho sebevědomí.

Pokud cítíš, že se Tě téma dotýká a neumíš si s ním poradit, ráda budu tvou průvodkyní za šťastným životem.

Jana Stáňová - životní kouč